Historie botanických zahrad
Botanické zahrady jsou živé sbírky rostlin přístupné veřejnosti. Od nepaměti sloužily jako místo introdukce, šlechtění a výzkumu. Právě odborné zpracování sbírek a služba odborné i laické veřejnosti je odlišovaly a odlišují od ostatních zahrad a sbírek. Smysl a náplň činnosti zahrad i jejich vnímání veřejností se vyvíjí a mění.
V článku podávám historický přehled vývoje botanických zahrad v České republice. Botanické zahrady, na rozdíl od zoologických zahrad, muzeí a galerií, se bohužel vyznačují velkou nestabilitou. Jejich sbírky a mnohdy i celé zahrady často stojí a padají s člověkem, kurátorem, který je zakládal a staral se o ně. Snad je to i tím, že jen málo botanických zahrad jsou samostatné organizace a větší organizační celky, které je spravují, nejsou schopny zajistit jejich dlouhodobou kontinuitu.
Nejstarší české botanické zahrady
Za první českou botanickou zahradu je považována bylinkářská zahrada Hortus Angelicus dvorního lékárníka Karla IV. Angela z Florencie. V té době již nejspíše v Praze existovaly dvě další bylinkářské zahrady, ale ty měly kratší trvání a máme o nich méně informací. Jednu založil florentský lékárník Augustin poblíž dnešní nemocnice Alžbětinek na Slupi. Nedaleko byla zahrada lékárníka Onofria.
Hortus Angelicus však byla nejznámější a historicky nejdéle existující česká botanická zahrada. Zahrada se nacházela v místě hlavní pošty v Jindřišské ulici. V roce 1360 obdržela zvláštní výsady, mimo jiné byla osvobozena od daní a dávek. V zahradě byly pěstovány různé léčivé rostliny, aromatické byliny, vinná réva i exoty. Zrušena byla až v roce 1782 v rámci josefínských reforem. V roce 1533 byl do Prahy povolán z Itálie zahradník Francesco, patrně ten, který zakládal univerzitní botanickou zahradu v Padově. Na budování Královské zahrady se kromě něj podílejí Hugo Vennia, Matthioli a cařihradský velvyslanec Busbecq. Královská zahrada pozbývá svůj význam jako introdukční a botanická zahrada po smrti Rudolfa II.
Z rudolfínské doby jsou vzpomínány jako bohaté sbírkové zahrady zahrada Viléma z Rožmberka na Hradčanech a zahrada viničného mistra Jana Pytlíka, která se stala součástí dnešní Valdštejnské zahrady na Malé Straně. Významnou botanickou a bylinkářskou zahradu vlastnil v 17. století v Mikulově lékárník Hertod.
Bylinářské a užitkové zahrady bývaly též součástí klášterů. Některé z nich nesloužily pouze jako zahrady produkční, ale také k introdukci rostlin a k výuce. Za botanickou zahradu můžeme například považovat zahradu u cisterciáckého kláštera Zlatá koruna v jižních Čechách. Klášter byl zrušen roku 1785, dodnes tam však rostou moruše původní botanické zahrady. V současné době byla rekonstruována bylinářská zahrada u hospitalu Kuks.
Obnovená zahrada léčivých rostlin, Hospital Kuks
Koncem 18. a začátkem 19. století, v období romantismu, dochází k introdukci řady exotických rostlin. U šlechtických sídel vznikají parky i sbírkové skleníky. Většinou se jedná o živé „kabinety kuriozit“. Některé z nich i byly pojmenované jako botanická zahrada, i když ve skutečnosti její funkci, jak ji chápeme dnes, neplnily. Spíše se jednalo o výsadby okrasných rostlin ve volné krajině. Jedná se např. o Auersperkovu botanickou zahradu u Vidimi nebo botanickou zahradu hrabat Chotků v Čarodole u obce Jeviněves.
Za „pravé“ botanické zahrady můžeme považovat ty, v nichž se pořádaly pravidelné výstavy, které se účastnily kulturního i odborného života a kde probíhal výzkum či šlechtění rostlin. Nejznámější z nich byla zahrada Kanálka, založená hrabětem de Canal v Novém Městě Pražském. Kanálka vzniká v roce 1782, veřejnosti je zpřístupněna v roce 1800. Po smrti hraběte několikrát mění vlastníky, až je pozemek v roce 1884 rozparcelován a zahrada zaniká.
Z dalších šlechtických zahrad jmenujme zahradu hraběte Mitrovského v Brně, barona Hochberga v Hluboši u Bratkovic či hraběte Šternberka v Březině u Radnic. Slávu šlechtických arboret a zahrad připomínají výsadby Černínů v Chudenicích (Americká zahrada – první výsadby kolem roku 1842), Buquoyův park v Terezině údolí u Nových Hradů, přírodně krajinářský park založený Chotky (navržený N. J. von Jacquin) u zámku Kačina, park hrabat Claryů v Teplicích, park Metternichů v Kynžvartu, Lichtenštejnů v Lednici a řada dalších.
Park u zámku Kynžvart Roku 1860 založil majitel hruboskalského panství hrabě Lexa Aehrenthal s odbornou pomocí lesníka Leopolda Angra arboretum na Bukovině v Českém ráji. Od roku 2005 prochází arboretum postupnou obnovou. Nachází se tam informační středisko CHKO Český ráj.
Zřejmě nejvýznamnější šlechtická sbírka rostlin konce 19. století byla v zámeckém parku v Průhonicích. S rekonstrukcí parku započal hrabě Emanuel Silva-Tarouca po příchodu do Průhonic v roce 1885. Vzniká zde významné dílo zahradně-krajinářské tvorby s řadou exotických druhů. Budování parku je úzce spojeno s Dendrologickou společností, která také sídlila v Průhonicích a jíž hrabě předsedal. Poté, co prodal panství státu (1927), soustředil se hrabě Silva-Tarouca na budování alpina a botanické zahrady v Bečově nad Teplou (vzniká nejspíše v roce 1922) na panství Jindřicha Beaufort-Spontiniho, za kterého se provdala dcera Silva-Taroucy Marie. Zahrada v Bečově po válce zpustla. Od roku 2005 zahájila ZO ČSOP BERKUT revitalizaci areálu a budování nové botanické zahrady.
Průhonický park
Univerzitní zahrady
Během 16. století vznikla v Evropě řada botanických zahrad u významných univerzit (např. Padova – 1533, Hamburk – 1540, Pisa – 1544, Curych – 1555, Norimberk – 1560). Praha musela na vznik univerzitní botanické zahrady čekat do poloviny 18. století. Snaha o založení univerzitní zahrady v Praze je spojena s profesorem botaniky J. V. Scottim de Compostella, který svým nákladem provozoval zahradu u svého domu na Malé Straně od roku 1750. Zahradu s řadou exotů (uvádí se až 4 000 druhů) využíval k výuce botaniky. Císařovna Marie Terezie na základě Scottiho memoranda vydává souhlas s vybudováním řádné botanické zahrady v rámci reorganizace Univerzity Karlovy, ovšem s tím, že finanční komise univerzity má zajistit prostředky na její budování. Až v roce 1775 vzniká v jezuitské zahradě na Smíchově univerzitní botanická zahrada. Prvním ředitelem je profesor Josef Bohumír Mikan. V roce 1840 udává 12 800 pěstovaných taxonů, v roce 1880 již 20 000. Zahrada zanikla v roce 1909 kvůli regulaci břehu Vltavy. V té době ale již existují nové univerzitní zahrady Na Slupi, které byly založeny v roce 1898 na pozemcích odkoupených od Společnosti pro zvelebování zahradnictví, od níž univerzita převzala i část rostlin. S výstavbou české a německé botanické zahrady se započalo v roce 1899. V roce 1904 byla založená kolekce středoevropské květeny, která patří k jejím nejvýznamnějším expozicím. Technické skleníky německé univerzity, vybudované kolem roku 1900 v horní části zahrady byly v roce 1945 silně poškozeny a později strženy. Obě zahrady se slučují do jednoho celku hned po válce. V letech 1996–1999 byly skleníky rekonstruovány do dnešní podoby.
V roce 1787 je poprvé zmiňována botanická zahrada medicínsko-chirurgického lycea v Olomouci (později součást olomoucké univerzity), která byla po čtyřiadvacetileté přetržce obnovena roku 1901 v současné podobě. Po první světové válce vznikají brněnské botanické zahrady. V roce 1919 je založena Botanická zahrada vysoké školy veterinární v Brně – dnes Veterinární a farmaceutická univerzita v Brně.
Vysoká škola zemědělská v Brně (dnes Mendelova univerzita) zakládá botanickou zahradu také v roce 1919. Slouží především na pěstování produkčních rostlin. V roce 1938 zakládá profesor Augustin Bayer arboretum. Arboretum bylo rozšířeno v roce 1967, protože původní botanická zahrada byla zrušena při stavbě školního areálu. S výstavbou zahrady v dnešním areálu se započalo v roce 1970 podle návrhů profesora Ivara Otruby. V roce 1996 byly vystavěny nové skleníky, ve kterých je především rozsáhlá sbírka orchidejí a proběhla rekonstrukce správní budovy.
Lesnická fakulta Mendelovy univerzity spravuje také Arboretum Křtiny (1925) a arboretum v Řícmanicích (1969).
V roce 1922 vzniká Botanická zahrada Masarykovy university v Brně – dnes Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Založena byla v zahradě bývalého chudobince v centru Brna. V roce 1924 tam poprvé vykvetla viktorie královská ve svépomocí vybudovaném skleníku. První množárenské a expoziční skleníky byly postaveny v letech 1932–4. Přebudovány byly v roce 1950. Dnešní skleníky jsou z let 1995–97.
Botanická zahrada a arboretum Mendelovy univerzity v Brně je známé netradičně pojatým skalkami, 2010
V roce 1954 vzniká arboretum Lesnické fakulty České zemědělské univerzity v Kostelci nad Černými lesy nedaleko samoty Peklov. V roce 1950 se přesouvá do Brna studium farmacie. V 1952 byla u Sušilových kolejí vybudována zahrada léčivých rostlin, která se nejspíše v roce 1960 stěhuje na Kraví horu jako experimentální zahrada léčivých rostlin. V roce 1962 je začleněna pod správu Lékařské fakulty.
Exkurze studentů na Kraví hoře, 2015
Institut tropického a subtropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze od svého vzniku v roce 1962 začal s budováním skleníků se sortimentem užitkových rostlin. První atypický skleník s expozicemi pro veřejnost byl dokončen v roce 1973. Od roku 2013 se mění struktura České zemědělské univerzity a sbírky se transformují v Botanickou zahradu Fakulty tropického zemědělství, ČZU v Praze. V areálu Zemědělské univerzity se nachází výstavní plocha dřevin a trvalek, kterou naprojektoval prof. Jiří Mareček, pod názvem Libosad (výstavba 2007–8).
V roce 1968 Pedagogická fakulta v Ostravě koupila malé zahradnictví jako pokusný pozemek katedry biologie. V roce 1991 byla zahrada oficiálně přejmenována na Botanickou zahradu PřF OU. Z celkové plochy zahrady 5 200 m2 představují skleníky 210 m2.
Farmaceutická fakulta Univerzity Karlovy byla založena v roce 1969 v Hradci Králové. O vytvoření botanické zahrady se tam uvažovalo přibližně od roku 1975. Zahrada byla založena v roce 1984. S výstavbou se začalo v roce 1990, od roku 1992 je samostatným pracovištěm při Farmaceutické fakultě UK. V roce 2000 byly dokončeny výukové prostory a skleníky v celkové ploše 2,5 ha. Charakter botanické zahrady mají také expoziční plochy v areálu Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Lednici.
Pokusné plochy v kampusu v Lednici, 2014 Zahrady středních škol
Od poloviny 19. století jsou zakládány zahradnické, lesnické a zemědělské střední školy, jejichž součástí bývaly botanické zahrady či arboreta. O zakládání školních botanických zahrad jako praktické učební pomůcky vychází nařízení c. a k. zemské školní rady z 28. března 1873.
První pokusy o založení botanické zahrady v Plzni se datují kolem roku 1812. Císař František I. nařídil purkmistrovi, aby na sporných pozemcích mezi vojenským cvičištěm a gymnáziem zřídil botanickou zahradu. Ta vznikla v roce 1817, zanikla 1844. V roce 1898 se začíná uvažovat o nové botanické zahradě. Vznikla při české reálce ve Veleslavínově ulici a současně vzniká arboretum či botanická zahrada na ploše 2 ha před Vaňkovou cihelnou. K nejznámějším středoškolským zahradám patří botanická zahrada v Táboře, založená v roce 1866, výrazně rozšířená a přestavěná v letech 1904–10. Následují arboreta a zahrady v Písku (škola 1874/arboretum 1913), Bělé pod Bezdězem (?1855) a Hranicích na Moravě (1896).
Střední lesnická škola, Hranice na Moravě, 2017
Botanická zahrada v Táboře je známá rozsáhlým systémem užitkových rostlin, 2018
V roce 1874 byla patrně založena Školní botanická zahrada u Učitelského ústavu v Opavě. Zahrada se skládala především ze žákovských pracovních ploch, dále z výsadby keřů, alpina a rozária. Zahrada zanikla. V Přerově v roce 1912 založil profesor Vratislav Štér při zemědělské škole rozsáhlé alpinum zaměřené na balkánské druhy rostlin. Zahrada zanikla. Zaniklých zahrad středních škol je celá řada.
Koncem 19. století jich jen v Praze vzniká několik (např. Gymnázium na Zatlance 1883–1904), nakonec je ale dohodnuto, že bude založena Ústřední školní botanická zahrada – Rajská zahrada na Žižkově. Pozemek město získává v roce 1885, s budováním zahrady započalo v roce 1899. Dnes je na tom místě významný pražský park.
Střední zahradnická škola Antonína Emanuela Komerse v Děčíně- Libverdě byla založena v roce 1850. První zmínky o vzniku zahrady jsou z dvacátých let 20. století, dnešní botanická zahrada byla založena v roce 1957. Sbírkový skleník byl dokončen v roce 1989, rozsáhlou rekonstrukcí prošel v letech 2005–6.
Druhá vlna zakládání botanických zahrad středních škol následovala od poloviny dvacátého století (Vimperk – 1959, Šluknov – 1959, Rakovník – 1963, Karlovy Vary-Dalovice – 1966, Nový Jičín 1966, Humpolec 1975, rozšířena 1985, revitalizována 2012, dnes botanická zahrada České zemědělské akademie v Humpolci).
Systém v botanické zahradě Střední zemědělské školy v Rakovníku, 2012
Botanická zahrada je také součástí VOŠ a SZaŠ (dnes Česká zahradnická akademie) v Mělníku. Škola byla založena v roce 1883, současné řešení areálu je z let 1975–1988. V roce 1996 byly dokončeny sbírkové skleníky. Škola spravuje také arboretum u zámku Neuberg.
Zahradnická škola v Praze (dnes součástí Střední odborné školy Jarov) byla založena v roce 1909. Do novorenesančního zámku v Praze-Malešicích se stěhuje v roce 1948. Na území historického parku založeného kolem roku 1920 vzniká botanická zahrada v roce 1991 zásluhou Jaroslava Čuby. Původní skleníky pocházely z přelomu 19. a 20. století, nový skleník byl stavebně dokončen v roce 2011.
Městské zahrady
Spolková zahrada v Liberci byla založena v místě, kde dnes stojí Severočeské muzeum, roku 1895. Pozemek pro budování zahrady zakoupil liberecký Spolek přátel přírody v roce 1893. První skleník byl zprovozněn v roce 1930. Proto je u nás považována liberecká zahrada za nejstarší městskou botanickou zahradu. Po druhé světové válce dochází k devastaci zahrady, slouží jako produkční zelinářské zahradnictví. Obnovena je v roce 1954, výstavba skleníků probíhala v letech 1954–1980. Nové skleníky vznikají v letech 1995–2000 za vedení Miloslava Studničky.
Botanická zahrada Liberec, 2015 
Expozice vodních rostlin, Botanická zahrada Liberec, 2015 V roce 2014 byl realizován projekt posledního skleníkového pavilonu určeného pro tropické lekníny. Nejspíše druhou nejstarší městskou botanickou zahradu najdeme v Prostějově. O její založení se snažil botanik Václav Spitzner na konci 19. století. V jeho snaze pokračoval profesor místní reálky Rudolf Wolf.
Na jeho popud vznikají městské sady kolem řeky Hloučely. V roce 1933 bylo založeno Kuratorium pro botanickou zahradu a začalo se s budováním. Zahrada byla zaměřena na místní flóru. V roce 1966 se zahrada stala součástí městských parků. Od roku 2012 nese název Botanická zahrada Petra Albrechta. Plocha zahrady je 4 500 m2. Botanická zahrada byla též součástí městského parku v Přerově. Park byl založen v roce 1904 podle projektu Františka Thomayera. Na plánu z roku 1920 je botanická zahrada zakreslena – existoval tam palmový skleník, květnice a rozárium. Zahrada zanikla po druhé světové válce, kdy byla přeměněna v produkční zahradnictví.
O založení centrální plzeňské botanické zahrady se jednalo od roku 1926, s výstavbou se začalo až v roce 1959 v Lochotíně. Veřejnosti byla otevřena v roce 1961. V roce 1981 byla sloučena se sousedící zoologickou zahradou jako Zoologická a botanická zahrada města Plzně.
V roce 1975 vzniká sbírková zahrada technických služeb v Teplicích. Kromě výsadeb městské zeleně zahrada organizuje výstavní činnost, sídlí v ní stanice mladých přírodovědců. Postupně se mění v řádnou botanickou zahradu. Jako samostatná organizace vzniká v roce 2002. Velký podíl na tom má Jiří Haager, který do ní přišel z Botanické zahrady hlavního města Prahy. Vzápětí se začíná se stavbou nových skleníků – zásobních (2003) i expozičních (2006).
Botanická zahrada Teplice, 2015
V rámci restitucí byly městu Vsetín vráceny lesní pozemky. Zastupitelstvo se rozhodlo, že výnosy z pozemků budou věnovány na jejich zušlechtění. V roce 1998 tak vzniká Arboretum Semetín s plochou přibližně osm hektarů. V červenci 1947 projednala odborová organizace a závodní rada dolu Zárubek návrh na vybudování Parku oddechu v Ostravě-Kunčičkách. V roce 1951 tam byla založena zoologická zahrada. Po roce 2000 dochází k postupnému budování botanických expozic. V roce 2007 byly zpřístupněny tři botanické stezky v části areálu Stromovky s cennými botanickými partiemi, v roce 2015 vzniká Rododendron park a expozice Mokřady.
V sedmdesátých a osmdesátých letech se uvažovalo také o vybudování botanické zahrady v Českých Budějovicích, Mostě a Pardubicích, plány však nebyly realizovány.
Vysokohorské botanické zahrady
V zemích západní a střední Evropy od 19. století vznikaly botanické zahrady zaměřené na místní flóru. Většinou se jednalo o vysokohorské botanické zahrady v Alpách – například Lindauer Hütte (Rakousko), La Chanousia (Itálie), Lautaret (Francie), Alpinum Juliana (Slovinsko), Jardin Alpin La Rambertia (Švýcarsko) nebo Apeninách (Campo Imperatore), ale setkáme se s nimi i v nižších polohách v místech vysoké biodiverzity jako například Velebitski botanički vrt (Chorvatsko) nebo Giardino botanico di Carso (Itálie).
První horská zahrada je u nás připomínána kolem roku 1825 na vrcholu Sněžky, nedaleko kaple svatého Vavřince. Místo bylo ohraničeno kameny a osazeno několika druhy horských rostlin. Zahrada vznikla, aby přilákala návštěvníky hor a stala se turistickým cílem.
Se snahou o poznání krkonošské flóry souvisel i vznik botanických oddělení v několika školních zahradách v Podkrkonoší například ve Vysokém nad Jizerou nebo v Dolních Štěpanicích. Řídící učitel z Dolních Štěpanic Jan Buchar usiloval o zřízení horské botanické zahrady. Nápad zaujal Jana hraběte Harracha, který nabídl místo nedaleko Labského vodopádu. Jan Buchar v létě a na podzim roku 1902 upravil pozemek a zasadil první rostliny. V roce 1906 byla zahrada přestěhována k Martinově boudě. Zahrada však měla dlouhodobé problémy s financováním, zanikla ve třicátých letech.
Na začátku dvacátého století zásluhou dvou německých horských spolků vznikly nebo byly plánovány v Krkonoších a Jizerských horách horské botanické zahrady. Der Deutsche Gebirgsverein für das Jeschken- und Isergebirge zřídil botanickou zahradu nedaleko rozhledny na Černé Studnici. Druhou pak zamýšlel po roce 1911 založit v areálu loveckého zámečku ve Smědavě. Krkonošský spolek Riesengebirgsverein postavil v roce 1914 v Jelení hoře Krkonošské muzeum, jehož součástí byla zahrada s horskými druhy rostlin. V současnosti reprezentuje horské zahrady u nás botanická zahrada v zámeckém parku ve Vrchlabí.
Podobně jako v Krkonoších vznikla horská botanická zahrada v Jeseníkách. Pozemky na její budování daroval arcivévoda Evžen Rakousko-Těšínský, příprav se ujal Sudetský spolek. Pozemek o velikosti 600 m2 se nacházel nedaleko Petrových kamenů. První výsadby se uskutečnily na jaře 1906. Údaje o této zahradě jsou v literatuře skoupé. V současnosti vznikají dvě soukromé zahrady zaměřené i na domácí horskou flóru na Šumavě (Radešov, Prášily).
Léčebné ústavy
Od 19. století se objevuje snaha doplnit lázeňské areály o parky a arboreta, které jsou součástí léčebného procesu či pracovní terapie. Tato snaha vrcholí v meziválečném období, kdy vzniká park plicního sanatoria v Jablunkově. Léčebnu a park buduje spolek Slezská Humanita v Orlové od roku 1927. Před druhou světovou válkou se jedná nejspíše o druhý sbírkově nejbohatší park v tehdejším Československu. Od devadesátých let dochází k obnově parku, který se stává významnou botanickou zahradou, na obnovu řídí šéfzahradník Libor Müller.
Park Sanatoria Jablunkov, 2011
Sbírkově bohaté arboretum vzniká také u Hamzovy odborné léčebny pro děti a dospělé v Luži-Košumberku, které založil doktor František Hamza v prvním desetiletí 20. století. Arboretum je doplněné bezbariérovou naučnou stezkou. Zámecký park v Žampachu byl obnoven manžely Lützowových v letech 1884–1933. Dnes se o park stará příspěvková organizace Domov pod hradem Žampach, která tam vybudovala významné arboretum.
Snaha o centrální botanickou zahradu a zahrady výzkumných ústavů
Snahy o vytvoření centrální národní botanické zahrady se objevují již za první republiky. Československo bylo snad jediným státem v Evropě, který neměl takovou instituci. Profesor Josef Podpěra navrhoval vznik centrální zahrady v Židlochovicích u Brna a profesor Karel Domin v Praze nebo Průhonicích. Velkostatkář Svoboda v Praze-Troji daroval státu v rámci pozemkové reformy rozsáhlé pozemky na vybudování zoologické, botanické zahrady a univerzitního kampusu. Zatímco zoo vzniká již v roce 1931, pozemky určené na botanickou zahradu jsou až na vinici svaté Kláry zastavěny již před válkou. Dnešní botanická zahrada se nachází v jejich sousedství.
Centrální botanická zahrada byla po válce naplánována v Průhonicích. Průhonice, které na malém území spojovaly Průhonický park, bývalý areál Dendrologické společnosti, pomologické arboretum a zahradnické výzkumné ústavy byly přirozeným centrem zahradnictví a ideálním místem pro její založení. První konkrétní plány vznikaly po roce 1956. Její přípravu dostává na starost Ing. Jan Jager, který ovšem musí pro neshody s vedením Československé akademie zemědělských věd v roce 1961 odejít. V roce 1962 je akademie zrušena a dochází k delimitaci majetku Výzkumného ústavu okrasného zahradnictví, který byl její součástí. Průhonický park, zámek a pomologické arboretum v Chotobuzi přebírá Československá akademie věd. Vzniká Botanická zahrada ČSAV – nejprve jako samostatný ústav, později je připojena k Botanickému ústavu (1968). Události té doby lze dnes jen obtížně rozklíčovat. Ambiciózní plán vybudování centrální zahrady není naplněn, prostředky původně určené na údržbu a budování zahrady jsou z části delimitovány na vznik pražské zahrady (1968) či využity na vznik Hydrobotanického centra v Třeboni (1971). V zahradě i v parku byla dlouhodobě zachována víceméně pouze základní údržba. Jan Jager usiluje o vznik nové velké zahrady v Praze. Ta byla plánována Útvarem hlavního architekta od roku 1965, jako samostatná městská organizace vznikla v roce 1969. Pražská botanická zahrada v Troji a Podhoří postupně získává pozemky o výměře kolem 130 ha. Jan Jager však v roce 1973 odchází a rozvoj zahrady dlouhodobě stagnuje. Pro veřejnost byla otevřena až v roce 1991 (do té doby se v ní konaly převážně výstavy a kulturně výchovné akce) a její bouřlivý rozvoj nastává s výstavbou skleníku Fata Morgana (2004).
V reakci na neutěšený stav botanické zahrady ČSAV založil Výzkumný ústav okrasného zahradnictví v Průhonicích Dendrologickou zahradu (1974). Zahrada vzniká především na bývalých pozemcích Československé dendrologické společnosti. Dnes zaujímá 72 ha. Nejprve slouží jako pokusná a genofondová zahrada, pro veřejnost se otevírá v roce 1990 a z Dendrologické zahrady se stává nejvýznamnější česká dendrologická sbírka.
Výsadby trvalek, Dendrologická zahrada, 2011
Botanická zahrada ČSAV (dnes Průhonická botanická zahrada Chotobuz) se specializovala především na vedení genofondových sbírek, pro veřejnost pořádala pravidelné výstavy sortimentu. Částečně byla zpřístupněna v roce 1996 jako součást návštěvnického okruhu Průhonického parku.
Botanický ústav AV ČR kromě Průhonického parku a Průhonické botanické zahrady spravuje Sbírku vodních a mokřadních rostlin v Třeboni (Hortus botanicus Třeboň). Zahrada byla postupně budována od roku 1976, především zásluhou Štěpána Husáka. Specializuje se především na záchovu genofondu domácích druhů.
V roce 1956 vzniká Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti. Jedním z řešených témat byl úkol Šlechtění borovice. Ve spolupráci se státními lesy v Plzni tak bylo založeno Arboretum Sofronka v Plzni-Bolevci. První výsadby byla založeny po roce 1966, kdy bylo dokončeno vědecké zázemí. V roce 2009 toto pracoviště přešlo pod Správu veřejného statku města Plzně do Úseku lesů a městské zeleně. Výstavní či parkové plochy, které svým charakterem částečně odpovídají botanickým zahradám jsou také u některých zemědělských výzkumných ústavů, například ve VÚRV v Praze-Ruzyni (zahrada založena 1951) nebo v genofondové zahradě Výzkumné stanice potravinářské v Zubří.
Iridárium a rozárium Průhonické botanické zahrady, 2018 Muzea a výstaviště
Přestože sbírky botanických zahrad jsou blízké ke sbírkám muzejním, muzea se spíše starají o významné parky jakožto památky zahradní architektury, než o živé botanické sbírky. Ale i zde jsou výjimky, z nichž nejznámější je Muséum National d'Histoire Naturelle v Paříži. V roce 1854 vznikla botanická zahrada Muzea Království českého (dnešní Národní muzeum), kterou založil a nejspíš i financoval Emanuel Purkyně.
Zahrada byla specializována na domácí květenu, její činnost končí odchodem zakladatele v roce 1861.V roce 1886 byla v Olomouci postavena oranžerie ve Smetanových sadech a v letech 1927–30 palmový skleník. Skleník se stává součástí výstaviště Flora Olomouc. Na výstavišti postupně vzniká rozárium (1972) a botanická zahrada (1980). Od roku 2006 je botanická zahrada postupně rekonstruována.
Olomoucké rozárium před rekonstrukcí, 2011
Expozice trav, Botanická zahrada Flory Olomouc, 2011
Nejvýznamnější je nákladná přestavba rozária (2016). V roce 1906 začíná Quido Riedel budovat přírodně krajinářský park u zámku v Novém Dvoře u Opavy na ploše 1,8 ha. Vysadil tam na 500 druhů a kultivarů domácích i cizokrajných dřevin a téměř 800 taxonů bylin. Inspiroval se romantickými zahradami s drobnými stavbami, skalkami, působivými průhledy a palouky s vyhlídkami. V roce 1928 odchází Quido Riedel do rodné Bílé Lhoty u Litovle a novodvorské panství přenechává dceři Alžbětě a zeti Walteru Schubertovi, kteří se o park starají až do konce 2. světové války. Po válce je tam mimo jiné umístěna traktorová stanice a areál pustne. V roce 1958 je zahájena celková revitalizace areálu a založeno Arboretum Nový Dvůr při Slezském muzeu. Již v roce 1960 byly pro veřejnost zpřístupněny dva malé pěstební skleníky. Výstavba prvních expozičních skleníků byla zahájena v roce 1967 (trvala do roku 1970) a o rok později byl vystaven výstavní pavilon. V roce 2000 vzniká nové skleníkové zázemí. Zásobní skleníky s malou expozicí tropických a subtropických rostlin byly dokončeny v roce 2010. Výstavba velkých expozičních skleníků je v přípravě. Kompozice parku s rozlohou 23 ha je podřízena členění do geografických celků, což umožňuje návštěvníky seznámit s dřevinami Severní Ameriky, Japonska, Číny, Koreje a Sibiře. V současné době obsahuje dendrologická expozice na 7 000 druhů a kultivarů domácích i cizokrajných rostlin.
Zámek v Novém Dvoře 
Arboretum Nový Dvůr
Velmi vyhledávaná je pak kolekce pěnišníků (Rhododendron), významná především původními druhy. Od roku 1926 působil Quido Riedel v Bílé Lhotě. Tamější park, který je připomínán již od 18. století, výrazně obohatil o exotické dřeviny. Po válce se park stává majetkem státu. V roce 1965 jej převzalo do správy Vlastivědné muzeum v Olomouci. Pro veřejnost byl park zpřístupněn pod názvem Arboretum Bílá Lhota v roce 1968.
Spolkové a soukromé zahrady
Některé botanické zahrady spravovaly a dodnes spravují zahradnické společnosti. Největší tradici má tento systém financování ve Velké Británii (Royal Horticultural Society) a USA. Zahrady zahradnických společností obvykle, kromě běžných funkcí botanických zahrad, poskytují služby svým členům – především poradenství, ale také pro ně pěstují rostliny či zprostředkovávají výměnu materiálu. Za tímto účelem v 19. století financovaly sběrové expedice.
V roce 1843 vzniká Společnost pro zvelebování zahradnictví, která zakládá Společenskou zahradu. Nejprve v Bredovského ulici v Praze, ale vzápětí se stěhuje na lokalitu Na Slupi (1845). Zahrada je otevřena pro členy, cizince a o výstavách pro veřejnost. V roce 1868 má již 9 skleníků. Velký výstavní skleník je postaven v roce 1882. V roce 1894 areál prodává státu pro výstavbu univerzitního kampusu a univerzitní botanické zahrady a stěhuje se do Krče, kde její význam upadá. Společnost je rozpuštěna po druhé světové válce.
Spolků a společností, které měly výstavní prostory, či pořádaly výstavy, byla celá řada, dnes ale spolková činnost dosti upadá. Přesto bychom měli zmínit výstavní areál Klubu skalničkářů Praha, který spravuje areál Na skalce na Karlově náměstí, ve kterém pravidelně pořádá výstavy rostlin.
Nejspíše již v roce 1971 začal Jaroslav Hejtík s rekonstrukcí zámeckých zahrad a budováním arboreta u Horního hradu (Hauenštejn). Zahradu dnes spravuje syn zakladatele Jakub.
Po roce 1989 vznikají soukromé zahrady a arboreta, z nichž některé splňují základní definici botanických zahrad. Významnou zahradou je například Japonská zahrada Oleško s. r. o., kterou založili manželé Wiesnerovi. Zahradu začali budovat v roce 1994 a patří k nejkrásnějším zahradám v japonském stylu v Česku.
Japonská zahrada Oleško, 2015
Soukromá botanická zahrada v Dubinách v blízkosti Velkých Popovic byla založena v roce 1997. Zahradu založil Stanislav Hybler, specializuje se především na cedry a sekvojovce. V zahradě jsou dva menší skleníky.
Za botanickou zahradu je možné považovat i některé ukázkové výsadby komerčních zahradnických firem. Arboretum v Borotíně se začalo budovat počátkem osmdesátých let. Na místě po přestárlém znárodněném sadu vzniká postupně matečnice rostlin v parkové úpravě. Zahradníci JZD tam vybudovali a vysázeli vzorkovnici rostlin, ukázky zahrad a alpina. Dnes se o arboretum stará Zahradnictví SAK Františka Chlupa. Školky Litomyšl, s. r. o. v současnosti vybudovaly ukázkovou Sluneční zahradu se širokým sortimentem rostlin. K dalším soukromým zahradám patří Kouzlo zahrad Karviná a Arboretum Paseka Makču Pikču, které založil Radim Slabý.
Ing. Petr Pavlík zajistil odpis ložiska vápence a koupil vápencový lom Dolní Kamenárka ve Štramberku. V botanicky bohaté lokalitě vznikla nová zahrada specializovaná na místní flóru.
Botanická zahrada ve Štramberku se nachází v bývalém vápencovém lomu
Jasoň červenooký Tořič včelonosný
Autor: Pavel Sekerka