Nejvýznamnější část Bečovské botanické zahrady – Beaufortské alpinum
V letech 2016–2018 byla Výzkumným ústavem Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v i. v Průhonicích v rámci řešení projektu výzkumu a vývoje Ministerstva kultury ČR v Programu Národní a kulturní identity (NAKI) Průhonice jako zahradnický fenomén – více než stoletá tradice introdukce, šlechtění a použití okrasných bylin velmi intenzivně zkoumána také původní část Bečovské botanické zahrady – Beaufortské alpinum.
Po zhodnocení všech dochovaných archivních materiálů (plánů, soupisů, fotodokumentace, dochovaných popisek a účetních dokladů) je možno zkonstatovat, že sortiment bylin na vlastním Beaufortském alpinu byl velmi bohatý – jednalo se především o skalničky, které vyžadovaly specifické podmínky a péči.
Díky aktivní popularizaci Beaufortského alpina Janem Koditkem v zahradnických periodicích (např. Möllers Deutsche Gartner-Zeitung) se nám dostává mnoha zajímavých informací o založení a vývoji alpina. Je také možno konstatovat, že Jan Koditek naplnil svým bečovským dílem přání Arnošta Emanuela Silva-Taroucy, aby „když není jisté, zda se stát bude starati o dílo jeho excelence Silva-Taroucy v Průhonicích, chce založiti takové alpinum, které co do velikosti a výčtu druhů předčí alpinum průhonické“.
Osazovací plán Beaufortského alpina – skupina 1
První výsadby rostlin v Beaufortském alpinu po sjednocení pozemků byly uskutečněny v roce 1927. Vysazeno bylo nejprve 300 druhů rostlin, přičemž od každého byly sázeny minimálně 2 kusy. Každý rok pak byly rostliny dosazovány. V roce 1931 se dle Koditka mělo nacházet v zahradě již 321 rodů v 1 005 druzích. K roku 1931 bylo také vysazeno z rodu Saxifraga 60, Sempervivum 30, Sedum 26 druhů. V tomto roce bylo plánováno dokončit 36 tématických skupin alpina.
V poměrně detailním popisu realizace díla pokračoval Jan Koditek v roce 1933, kde představil doposud dokončené práce. Prezentoval i zajímavou technologii výsadby alpinek, které byly sázeny mezi kořeny uměle umístěných pařezů ze smrku či jedle. Takto byly osazovány rostliny na prudkých svazích s cílem vytvořit stanoviště optimálních vláhových, teplotních a půdních poměrů. V roce 1934 byly dokončeny další úpravy alpina, včetně kamenných staveb a výsadeb rostlin.
V roce 1936 Koditek publikoval v Möllers Deutsche Gartner-Zeitung poslední ze série článků o bečovském alpinu, kde představil dokončený plán vlastního alpina s rozčleněním na 47 skupin, který zpracovával v letech 1933 1936. Jan Koditek zde uvádí, že sám hrabě A. E. Silva–Tarouca
Pohled v době budování Beaufortského alpina – skupiny 14 a 20 (30. léta 20. století)
Nová výsadba poloopadavých azalek Rhododendron×obtusum (VÚKOZ Průhonice)
Pryskyřník (Ranunculus amplexicauli) ve skupině 4, 30. léta 20. století
se udivoval, jak takto velkolepé alpinum bude možné do budoucna udržet a rozvíjet. A právě i kvůli zachování tak velikého alpina do budoucna byly Koditkem zpracovány velmi detailní vytyčovací a osazovací plány. V praxi byly tyto mapové a písemné podklady využívány i pro opravu etiket po údržbě, k doplnění uhynulých druhů apod. Seznamy se každoročně až do Koditkova úmrtí (1940) aktualizovaly a doplňovaly. Koditek věřil, že „jeho následovníci budou moci nadále pokračovat v jím započatém díle“; bohužel se tak stalo až po půl století ze strany Jiřího Šindeláře.
Rostliny pro Beaufortské alpinum byly získávány z různých zahradnických podniků a sbírkových zahrad. Mnoho rostlin přišlo do zahrady ze zahradnictví Vejtasa (dodnes fungující Zahradnictví Vejtasa v Jaroměřicích nad Rokytnou), z Dendrologické společnosti z Průhonic a od F. Sündermanna z Lindau u Bodamského jezera (dodnes fungující firma Botanischen Alpengarten Sündermann, Lindau).
V záznamech od Jana Koditka, které obsahují skutečné provedení alpina z let 1933 1936, jsou údaje v kolika kusech byla rostlina vysazena, v kolika kusech byla později dosazena, jakou měla v terénu cedulku (dřevěná, hliníková, porcelánová), odkud a kdy byla zakoupena, a další poznámky, např. zda byla přesazena, vyměněna či uhynula. Mapové přílohy jednotlivých skupin byly Koditkem zaneseny v měřítku 3 cm = 1 m (tj. přibližně 1:33). Zakreslena byla cestní síť, rampy, schodiště, stromy. Pečlivě byly zakresleny kameny včetně jejich reliéfního tvaru, které oddělovaly jednotlivá oddělení a plochu členily i vnitřně. Každá rostlina byla očíslována. Zobrazeny byly místy i pařezy, které chránily vysazené sbírkové rostliny, případně doplňovaly celkovou kompozici. Původní soubor alpina tak obsahoval 47 podrobně zpracovaných oddělení, v současné době jich bylo objeveno v archivech 15. Jedná se o oddělení číslo: 1, 8, 9, 11, 12, 13, 14, 15, 17, 24, 26, 27, 30, 37, 40 (číslování bylo ponecháno tak, jak označil skupinu Koditek).
Z dochovaných patnácti skupin bylo zjištěno 386 taxonů rostlin (převážně bylin, dřeviny jsou v záznamech jen výjimečně, a to zakrslé formy do skalek) o celkovém počtu 1 430 kusů (součet pouze orientační, ne vždy byl u záznamu uveden počet rostlin).
Dílčím úkolem projektu NAKI bylo také zjistit zda je možné, aby některé byliny přežily absenci péče více než 70 let a zda se vůbec v takovýchto podmínkách mohou některé původní druhy ještě vyskytovat. Proto proběhlo v letech 2017 a 2018 mapování, kdy byly vytipovány potenciálně okrasné druhy, které byly posléze ověřovány v historických podkladech.
Současné bylinné patro v prostoru alpina a jeho bezprostředního okolí (Rückwärtige Berganlage a Vordere Berganlage) je silně ovlivněno konkurencí stromového patra, které stíní mnohé partie. Místy byly stromy skáceny a místa se podařilo znovu otevřít, zejména ve vyšších polohách.
Vegetační obnova Beaufortského alpina (Phlox douglasii 'Vivid'), 2019
V prostoru celého alpina dominuje domácí druh kapradiny Dryopteris filix-mas, který se nachází téměř ve všech skupinách a udává tak charakter celého prostoru. Nebyl však zařazen mezi druhy vysazené, i když je velmi esteticky působivý. Vytipovány byly jako původně vysazené následující druhy: Aconitum variegatum, Adiantum pedatum, Alchemilla sp., Aquilegia sp. (pravděpodobně A. alpina), Aquilegia caerulea, Arabis procurrens, Asarum europaeum, Convallaria majalis, Cyclamen purpurascens, Cystopteris fragilis, Digitalis grandiflora, Digitalis purpurea, Dryopteris dilatata, Erica carnea, Gentiana asclepiadea, Geranium macrorrhizum, Hieracium aurantiacum, Lilium martagon, Lupinus polyphyllus, Lysimachia punctata, Meconopsis cambrica, Omphalodes verna 'Alba', Papaver alpinum subsp. rhaeticum, Polypodium vulgare, Saxifraga sp., Sedum kamtschaticum, Sedum spurium, Vancouveria hexandra, Waldsteinia ternata.
Tyto uvedené druhy lze rozdělit do tří skupin, tj. na druhy:
- které byly vysazeny do konkrétní skupiny a přežily dodnes:
Adiantum pedatum, Waldsteinia ternata, Cyclamen purpurescens, Dryopteris dilatata, Polypodium vulgare
- které jsou potvrzené v Koditkových záznamech, ale byly nalezeny v jiných skupinách: Aconitum variegatum, Adiantum pedatum, Aquilegia caerulea, Arabis procurrens, Asarum europaeum, Cyclamen purpurascens, Cystopteris fragilis, Dryopteris dilatata, Erica carnea, Gentiana asclepiadea, Geranium macrorrhizum, Omphalodes verna 'Alba', Polypodium vulgare, Sedum kamtschaticum, Sedum spurium, Waldsteinia ternata
- pro které nemáme žádný Koditkův záznam, přesto se jedná s největší pravděpodobností o nepůvodní vysazené druhy: Alchemilla sp., Aquilegia sp. (pravděpodobně A. alpina), Convallaria majalis, Digitalis grandiflora, Digitalis purpurea, Hieracium aurantiacum, Lilium martagon, Lupinus polyphyllus, Lysimachia punctata, Meconopsis cambrica, Papaver alpinum subsp. rhaeticum, Saxifraga sp., Vancouveria hexandra (syn. Epimedium hexandrum)
Zajímavým druhem je například orlíček, jehož výskyt je na alpinu velmi častý (nachází se v šesti skupinách). Je to rostlina, která typicky migruje na stanovišti. Na alpinu byl zaznamenán např. Aquilegia caerulea – potvrzen v nabídkových katalozích zahradnictví. Dále pravděpodobně Aquilegia alpina, který měl být vysazen ve skupině 1, dnes se nachází ve skupinách 6, 13, 14, 20, 33, 47. Obdobně jako orlíček si zaslouží pozornost Lathyrus vernus. Podle podkladů máme doloženy výsadby ve skupině 30 a 1, kde byl Koditkem uveden záznam Lathyrus vernus alpestris, tudíž se může opět jednat o původně vysazený druh. Taktéž u Geum triflorum ve skupině 9 není jasné, zda není jedním z původně vysazených druhů. Kapradiny, které byly vysazené, měly nadále celkem přívětivé podmínky a lze dohledat přeživší druhy, tak jako je podle podkladů potvrzeno, že domácí druhy kapradin byly záměrně dosazovány a ponechávány.
V současnosti se pozůstatcích alpina nachází několik chráněných druhů. Jedná se o Aconitum variegatum, Cyclamen purpurascens, Gentiana asclepiadea, Lilium martagon, Hieracium aurantiacum, Lysimachia punctata, Filago arvensis a Omphalodes scorpioides.
V roce 2018 byla v části Beaufortského alpina provedena dílčí technická obnova sbírkových oddělení a v roce 2019 po provedení několika odplevelení i zahájena samotná výsadba skalniček na části ploch. Vzhledem k tomu, že se zatím nepodařilo zkompletovat historický sortiment, jsou na místech bez dochovaných plánů prováděny výsadby novými taxony.
Tam, kde se plány dochovaly a kde to umožňují stanovištní podmínky, se čeká na zajištění původního historického sortimentu rostlin a tím i na provedení poměrně přesné rekonstrukce tohoto unikátního díla. Obnova Beaufortského alpina je nejobtížnější částí obnovy celé Bečovské botanické zahrady. Tato část bude vyžadovat vysoké objemy financí nejen na zjištění sortimentu, popisek, ale i dostatečně kvalitního personálu pro údržbu a zachování sbírkových hodnot.
V letech 2019–2020 byly výsadby zaměřeny na skupiny bez dochovaných osazovacích plánů. Výsadba je prováděna z hlediska fytogeografie
Phlox douglasii 'Cikánská krev', jaro 2020 bylo rozzářeno květy Autoři: Jiří Šindelář, Adam Baroš, Ivana Barošová, Vendula Krausová, Markéta Šantrůčková