2017
Mgr. Milan Blažek
Čestný člen Unie od roku 2017
Milan se narodil v roce 1937, po celý život bydlí v rodinném domě ve Zbuzanech (Praha-západ). K 18. narozeninám získal první kosatce, které se staly základem jeho sbírky nejprve ve Zbuzanech a později v Průhonicích. Kosatce se tak staly jeho celoživotní vášní.
V letech 1955–61 studoval PřF UK v Praze. Po škole dva roky učil biologii a chemii na základní škole. V roce 1963 nastoupil do Botanické zahrady ČSAV, která byla později začleněna do Botanického ústavu. K prvním úkolům na novém pracovišti patřil přenos sbírek růží do nově budovaného rozária. V botanické zahradě aktivně pracoval přes 50 let, během času prošel všemi posty od stipendisty po vedoucího Vědeckého úseku III (v letech 1990–2002). V roce 1963 se účastnil kosatcového symposia (Simposio Internazionale dell'Iris) ve Florencii. Organizoval mezinárodní sympozium v Průhonicích v roce 1974, kterého se zúčastnili přední světoví odborníci. Dlouhodobě spolupracoval s trvalkovou školkou hraběnky Helen von Stein-Zeppelin v Laufenu a později se zahradou v Basileji, účastnil se hodnocení novinek kosatců v Itálii, Rakousku, Francii, Německu, Polsku a Slovensku. Také v některých letech předsedal hodnotícím komisím – naposledy ve Florencii v roce 2013.
Milan byl první český a také první mezinárodně oceněný „nezápadní“ šlechtitel kosatců – získal sedm zahraničních uznání za novošlechtění v Rakousku (Vídeň: Temno, 1970; Zlom, 1980; Meruňka, 1983; Lavina, 1986) a Itálii (Florencie: Alena, 1982; Zbuzanka, 1986).
Je doživotním členem Americké kosatcové společnosti (od roku 2001), Italské a Britské kosatcové společnosti a zakládajícím a čestným členem Middle European Iris Society (r. 2013). V roce 1976 získal ocenění Premio Chiaruggi udělené Italskou kosatcovou společností, v roce 1996 Foster Memorial Plaque od Britské kosatcové společnosti a v roce 2004 Warburton Medal. V roce 2016 získal Distinguished Service Award od Historic Iris Preservation Society.
Další společná i osobní ocenění přinesly mezinárodní výstavy květin jako Flora Olomouc, Zahradnická výstava v Erfurtu (zlatá medaile 2003, 2006, 2009). Z domácích je třeba zmínit výstavy pořádané v pražském Národním muzeu.
Účastnil se vedení Poradního sboru botanických zahrad. Nejprve prací v genofondové komisi, v roce 1989 byl tajemníkem a od roku 1990 byl po deset let jeho předsedou. Zajišťoval mezinárodní kontakty, spolupracoval na přípravě pravidelných konferencí a výstav. Podílel se na vydávání Zpravodaje botanických zahrad.
Kromě kosatců také založil průhonickou sbírku leknínů a denivek. Je autorem řady publikací uveřejněných ve sbornících, časopisech i kapitol v knihách. Pavel Sekerka
Ing. Uljana Blažková
Čestná členka Unie od roku 2017
Uljana se narodila v roce 1952. Již během studia Střední všeobecně vzdělávací školy v Praze 4 Ohradní se účastnila několika brigád v Botanickém ústavu na jižní Moravě (Mezinárodní biologický program – produkce rákosu – pod vedením Dr. Mileny Rychnovské a Dr. Jana Květa). Po střední škole dva roky studovala VŠCHT v Praze a od roku 1973 nastoupila jako laborantka do Botanického ústavu v oddělení perspektivních rostlin pod vedením akademika Slavomila Hejného. V letech 1974–79 dálkově studovala Agronomickou fakultu VŠZ v Brně.
V Botanickém ústavu se seznámila s Milanem, 31. 12. 1975 se vzali. V roce 1976 se jim narodila první dcera a v roce 1978 druhá.
Do Průhonic se vrátila v lednu 1981, po ukončení mateřské. Uljana začala pracovat jako kurátorka sbírek botanické zahrady. Nejprve přebírala pivoňky po doc. Jaroslavu Hofmanovi a během roku i pěnišníky po Ing. Alžbětě Dostálkové. Sbírky nově zpracovala, doplnila, sestavila a připravila je expozičně v rámci dlouhodobé postupné přeměny Rosaria na veřejně přístupnou zahradu s vybranými, systematicky tříděnými rostlinami.
Po odchodu Milana do důchodu v roce 2002 převzala vedení zahrady, kterou řídila do konce roku 2010. Díky mimořádnému osobnímu nasazení (mnohdy na úkor volného času a rodiny), odbornosti a neuvěřitelné píli se Uljaně podařilo nejen sbírky zachránit před zrušením, které několikrát hrozilo, ale také vybudovat stálou expoziční zahradu a tím naplnit dlouhodobý záměr zahrady o veřejnou prezentaci genofondových sbírek. O domácím uznání vysoké odborné úrovně vedení zahrady a sbírek vypovídá, že od roku 2007 se sbírka kosatců stala součástí Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství. Významně také spolupracovala na tvorbě klasifikátoru rodu Iris a popisu sbírkových kosatců.
Kromě práce v zahradě připravovala výstavy, největší ohlas budily Vánoční výstavy v Návštěvnickém centru Průhonického parku.
Uljana se také aktivně účastnila organizace činnosti Poradního sboru botanických zahrad. Publikovala odborné články a kapitoly v monografiích, Zpravodaji botanických zahrad, Živě a dalších časopisech a sbornících. Pavel Sekerka