Jan (Johann) Ferdinand Koditek, tvůrce Bečovské botanické zahrady
Zahradnický rod Kodytků
Příjmení Kodytek lze v 19. století nalézt v dnešním městysi Doudleby nad Orlicí (okres Rychnov nad Kněžnou) na panství pánů Bubnů z Litic. Matriční zápisy uvádí toto příjmení jak v Doudlebech, tak i v okolních vesnicích. V samotných Doudlebech je to u několika domů, kdy řemeslem většiny nositelů příjmení Kodytek bylo zahradnictví a krejčovství. Nejstaršími známými zahradníky rodu Kodytek byli v Doudlebech na počátku 19. století František a Josef. František Kodytek žil v domě s číslem popisným 43, kde se mu v letech 1816 až 1820 narodilo několik dětí. Avšak ani jeden ze synů nenásledoval otce a na místo zahradnického si zvolili krejčovské řemeslo. Jinak tomu bylo u potomků zahradníka Josefa Kodytka. Dva z jeho synů Josef (narozen 1817) a František (datum narození není známo) následovali otce a vyučili se zahradníky. František se zahradnictví věnoval v otcově domě, kde se mu postupně narodilo devět dětí, z nich nestarší Jan (narozen 1838) pokračoval v otcově profesi.
Jan Kodytek st. nezůstal v rodné vesnici. Vstoupil do služeb hraběcí rodiny Hompesch-Bollheim a měl na starosti zahrady a sady zámků v Nisku (dnes Polsko, tehdy Halič) a Jaroslavicích (okr. Znojmo). Jemu a jeho manželce Barboře (roz. Nelinska) se 24. února 1874 narodil v Kopki (dnes Polsko, tehdy Halič, majetek hraběcí rodiny Hompesch-Bollheim) syn Jan Ferdinand. Janova matka Barbora se nedožila synovy dospělosti. Nasvědčují tomu inzeráty jejího muže, vdovce, otištěné v roce 1891 v několika rakouských periodikách, jichž prostřednictvím hledal manželku. Snaha byla úspěšná. Dne
8. srpna roku 1893 se v Jaroslavicích oženil s Annou Eleonorou, rozenou Lederhofer (nar. 1843), původem z Währingu (dnes 18. městský okres Vídně).
A nyní k „našemu bečovskému“ Janu Koditkovi. Až po Jana Kodytka staršího se příjmení v matričních knihách a pramenech objevuje zpravidla s ypsilonem, až od něho a především u jeho syna Jana se stále více příjmení píše ve tvaru Koditek.
V letech 1892 a 1893 se Jan Koditek vyučil zahradnickému řemeslu, pravděpodobně u svého otce. O několik let později, ve školním roce 1900/01, absolvoval vzdělávací kurz zahradnických příručí ve Vídni, na nějž navázal úspěšným absolvováním vídeňské zahradnické školy.
Před rokem 1904 přijal místo a titul Wandergartner nabídnuté mu zemědělskou krajskou radou (Landwirtschaftlichen Gesellschaft) Horního Rakouska v Mattighofen (Rakousko, spolkové země Horní Rakousy). Wandergartner představoval zahradníka (dnešní terminologií lektora) majícího přednáškami, péčí o vzorovou zahradu a názornými výsadbami rozšířit povědomost o pěstování rostlin jak ve veřejném prostoru, tak na soukromých pozemcích. Jan Koditek v rámci Rakousko-Uherska pořádal přednášky. V tisku lze nalézt zprávy o několika z nich.
Ukázky dobového vedení ovocných dřevin
V březnu roku 1906 to bylo pět přednášek s ukázkami péče o ovocné stromy v hornorakouském městě Schalchen. O měsíc později pořádal obdobný Jan (Johann) Ferdinand Koditek, tvůrce Bečovské botanické zahrady ovocnářský kurz ve městě Kimpling. Na několika místech Horního Rakouska se Jan Koditek věnoval nejen teorii, ale i zahradnické praxi. Byl například autorem parku ve městě Altmünster (osazoval zde konifery ze zámeckého zahradnictví v severočeském Jezeří). V témže městě měl Jan Koditek svatbu s Terezií roz. Ebenzweier a 10. června 1904 se jim v tamním zámku Ebenzweier narodila dcera Anna. Na severu Rakouska působil Jan Koditek až do roku 1907, kdy jej dvorní zahradní ředitel císařských zahrad a botanické zahrady v Schönbrunnu Antonín Umlauft (1858–1919) doporučil do služeb šlechtické rodiny Beaufort-Spontin v Bečově nad Teplou.
O činnosti Jana Koditka v Bečově nad Teplou
Činnost vrchního zahradníka Jana Koditka v Bečově a na beaufortském panství byla velmi rozsáhlá a rozmanitá. Lze jen stručně rekapitulovat jeho největší počiny. Kontinuálně přebudovával a upravoval zámecké terasové zahrady i hradní park. Byl to právě Koditek, kdo stál u zrodu na tehdejší dobu velmi moderního zámeckého zahradnictví a sbírkových skleníků na pozemku o rozloze přibližně 2,5 ha (dnes průmyslový areál Elektro, v. d.). Po roce 1918 zahradnictví navázalo jak prostorem, tak i tím, že se stalo zásobní zahradou, na projekt botanické zahrady budované a opečovávané pak bez přerušení až do roku 1945.
Bečov nad Teplou na dobovém obrázku z přelomu 20. století
V profesním životě se Janu Koditkovi velmi dařilo, oproti tomu v osobním jej potkalo několik rodinných tragedií. Před rokem 1911 mu zemřela manželka Terezie. On se však 6. června 1911 v Bečově znovu oženil s Františkou Krausovou (narozena 1880). Několik let po smrti první ženy pochoval i jejich společnou dceru Annu. Zemřela 1. března roku 1919 na tuberkulózu.
Jan Koditek, v té době již jmenovaný zahradní inspektor, sám zemřel v německém Zschadrass při inspekční cestě 19. října 1940. Následně byl převezen na hřbitov v Bečově nad Teplou, kde byl 26. října pohřben. Jeho hrob byl objeven na bečovském hřbitově až v roce 2007 a jeho životopis byl sestaven Jaromírem Tlustým v roce 2018. V současné době probíhá další bádání.
Jan Koditek, do nedávna zapomenutý špičkový zahradní a krajinářský odborník, patří zcela jednoznačně do linie nejvýznamnějších zahradníků působících v Čechách a ve střední Evropě.